Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše první oficiální  závody v agility 19.9.2010.

Tak a je to tady, absolvovali jsme naše první oficiální závody v agility.

Pro náš debut nám panička vybrala domácí prostředí, prý abychom nebyli napoprve do ofi závodů vystresovaní neznámým prostředím. To ale neví, že pokud je tam s námi, je nám vcelku jedno, kde jsme.

Ráno jsme vstávali nezvykle brzy, koukali jsme na páníčky s jistou nedůvěrou, protože v neděli opravdu nejsme ranní ptáčata. Ale protože se páníčci oblékli do vycházkových oděvů, bylo nám jasné, že tak časný budíček myslí opravdu vážně." Něco se asi bude dít!!?! Říkali jsme si s Donarem a koukali jsme je následovat, protože co kdyby odjeli a nás tady nechali samotné? Ale počítali s námi. V autě už byla totiž naložena naše výstavní klec a to je vždycky známka toho, že bez nás to prostě nepůjde. Klidně jsme si hopli na svá místečka v autě a sledovali cestu, kterou pojedeme. Nejeli jsme daleko, jen na Krásnou louku, kde je výstavní areál a ten my moc dobře známe z výstav. Tam nám panička vybrala místečko pro naše obydlí, prý abychom měli soukromí a klid, a šli jsme se porozhlédnout kolem, abychom viděli i ostatní čtyřnohé kámoše, jak se připravují na sportovní klání. My s Donarem jsme byli klidní, zato panička byla nějak nervózní....Naštěstí ale jen chvilku, měla totiž v ten den nejen na starosti nás, ale také  vyvolávání startujících a hlášení počtu chyb a odmítnutí u jednotlivých závodních týmů. My jsme si zatím v klidu lebedili v našem "domečku" a čekali, až pro nás přijde. Před závody jsme se ještě museli nechat přeměřit, aby bylo všem jasné, že jsme pořádní "Largové",  no a to jsme svými 68 a 69 cm dokonale potvrdili. Pan rozhodčí dokonce pronesl, že žádného králováka ještě nikdy nepřeměřoval, no tak u nás si to odbyl hned dvakrát. No a pak už následovaly závody. Měli jsme krásný výhled na parkur a mohli tedy v klidu  pozorovat, jak to komu jde nebo taky nejde. Když doběhli menší kámoši své běhy, přišla řada na nás velké psy. Já jsme běžel z velkých psů jako první a panička byla z našeho prvního běhu nějak mimo a špatně mě navedla na překážku, takže nás v prvním běhu , což byl jumping diskvalifikovali, naštěstí nejen nás, protože parkur byl opravdu těžký a diskly se na něm i mnohem zkušenější týmy, než jsme my. Donar to taky přepálil hned po startu, takže disk byl i pro něj. No a pak přišla na řadu zkouška v LA1 a tu jsme s paničkou zvládli, pěkně jsem se na to rozběhl a podle paniččiných povelů jsem překonal všechny překážky, "Teda zóny se mi moc nepovedly, to je pravda, ale nakonec z toho bylo třetí místo". Měli jsme z toho obrovskou radost, protože ode mě to nikdo nečekal, věřili spíš Donarovi, je totiž rychlejší než já, ale taky zbrklejší a je mu jedno, kterou překážku po cestě překoná. Panička tvrdí, že ještě musí dozrát, a pak prý bude jednička. Já mu ale nezávidím, budu si běhat pěkně po svém a uvidíme kdo bude mít do budoucna víc úspěchů.  

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Sportování