AGILITY 2014
Zatím pilně trénujeme na domácím cvičišti a v Ratenicích na intenzivkách a připravujeme se na kvalifikační závody, kam si letos pojedeme zkusit, jak jsme na tom při silnější konkurenci.
Vzájemný dialog na startu - důležitá součást běhu !!!!
Závody, které jsme letos absolvovali ukázaly naše přednosti i nedostatky. Hulíček je pro mě pro letošní rok ten nejlepší šampion, který mě vždycky drží, když nám s Donárkem spolupráce pokulhává. Je to on, který se svým osobitým nadhledem nad věcí pomáhá na každých závodech udržet moje nervy tak nějak v normálu a dodává mi energii do dalších běhů. Hurlíčku nevím, jak bych ti poděkovala, jsi moje jistota, o kterou se můžu vdycky opřít. Přes zimu budeme od agility trochu odpočívat, budeme procvičovat obedienci a pracovat na Donárkově psychice. Určitě zase nějaké pokroky uděláme, Donárek je moc velký šikula, jen je prostě trošičku zbrkloušek.
Trochu zábavy nikdy neškodí a proto zhodnocení včerejších závodů v Hradišťku. Panička totálně v pr....... /těžká po závodní deprese/. Psi- úplně vyřízení, ale spokojení. Kdo má tolik síly, aby zkousnul pět čistejch diskvalifikací a jeden rádoby běh s chybami????? Ale pejskové výborní, chudáčci, co ty si se mnou zkusí......
To jsem si zapsala na timeline facobooku, abych nezapomněla, jak v agility hořce chutná prohra. Ale naštěstí v agility platí jednou jsi nahoře, jednou dole a my byli totálně dole jen na těchto prvních závodech. Všechnu smůlu jsme si vybrali najednou a pak už se nám po celou sezonu závodilo moc dobře. V dubnu jsme si zajeli vyzkoušet jak chutnají kvalifikační závody a moc se nám to zalíbilo. Nejen, že jsme si mohli zaběhat bezvadné parkury, ale ještě jsme u toho mohli sledovat ty nejlepší. A zjištění, že se mezi elitou zase až tak neztratíte, je taky hodně hřejivé.
Další závody v domácím prostředí Mladé Boleslavi se nesly v duchu většinu doběhneme, ale s chybami, takže žádná madaile. O něco lépe se nám pak vedlo na jarním kole Koza cupu. Dvoudenní závody v krásném prostředí na Zrcadlové koze byly opět poučné. Donárek chyby nepromíjí, ale něco jsme přece jen doběhli. Hurlíček zahájl závody čistým openem a to byla pro mě vzpruha. Pak už se nám tolik nedařilo, chyby ve zkoušce a paničce vynechala paměť, takže krásně rozběhnutý jumping podělala panička na třetí skočce od konce. Musela jsem se Hurlíčkovi omluvit, ale on mě má i přesto rád. Druhý den měl pan rozhodčí dojem, že v sobotu doběhlo moc týmů, takže se opravdu pochlapil a jumping postavil pěkně těžký, ale my jsme ho doběhli nakonec na druhém místě. Nebylo to sice čistě, ale i přesto jsem byla pyšná, že jsme to dali.
Další závody, které následovaly, byly II.kvaldy a ty Hurlíčkovi povedly. Kvaldy v Dobříši pro nás nedopadly vůbec hrozně, začali jsme sice dvěma disky, ale pak už nám to docela běhalo. Hurlíček v bodovaném běhu na čtrnáctém místě s jednou chybou na zóně a dvanáctý s čistým během v nebodovaném openu, není pro pudlíky mezi borderkami zas tak špatné. Donárek první den dvakrát dis a pak open s chybami. Druhý den open s chybami a jump s jednou chybou, kdy jsme sundali půl zdi, 4,66m/s taky nebyl tak hrozný. Takže já jsem spokojená. Pesani běhali výborně a můj handling snad trošku zase pokročil kupředu. Hurá do dalších běhů........ Nakonec ještě díky Luckám N. a Š, za to, že mi umožnily, abych jela. Bylo to moc fajn, holky velký dík....
V srpnu jsme si zajeli na naše oblíbené závodiště do Jičína a hle, další úspěšný závod, ze kterého mám skvělý pocit. Začínáme dobíhat více a více parkurů - hurááááááááááá. - takže ještě závěrečné shrnutí. Ráno fyzická kondice na nule, psychická taktéž. Ale jak bylo vidět, někdy to není na škodu. Na startu úplně v klidu a hurá byly z toho dva čisté jumpy na 4 a 7mém místě. Zkouška už tak výtečně nezačala, protože handler stojí jako trdlo a pes chudák, neví kam běžět./Donárek/. S Hurlíčkem už jsem si to ale pohlídala, takže zkouška u Hurlíčka s jednou chybou a zase bramborová medaile. Agi Hurlíček s jednou chybou na 6 tém místě, Donárek 3 chyby, takže hluboko v poli. Ale nakonec nám s Hurlíčkem dnešní klání vyneslo celkové druhé místo v součtu. Takže paráda. A na stupních vítězů součtů na prvním místě strakáček, na druhém pudlíček a na třetím australáček - ani jedna borderka - hurááááá.
V září na nás čekalo klání sezony, na které jsme se kvalifikovali v Dobříši a to Mistrovství republiky. Splnil se mi další sen a sny se vlastním přičiněním opravdu plní, není to zázrak???? - Není, je to spousta natrénovaných hodin, při některých z nich i pláčete, ale nakonec to stojí za všechny ty nervy. Víkend strávený mezi nejlepšími agiliťáky byl úžasný. Jsem moc ráda, že jsme tohoto super klání mohli zúčastnit. Díky Lucce, která nás přesvědčila, zúčastnit se kvalifikačních závodů, díky Hurlíčkovi, bez kerého by to prostě nešlo. Byly to krásné dva dny a byla to nádherná podívaná. My jsme si skvěle zaběhali, ikdyž ne bez chybiček, ale to vůbec nevadí. Mám z celého víkendu obrovskou radost. V sobotu jsme sice začali mojí fatální chybou v jumpu diskem, ale v agility družstev, nebýt zaváhání a jedné hloupé odmítačky na předposlední překážce, neběželi jsem tak zle. V neděli jsme také doběhli oba běhy, ale bohužel ani ty nebyly bez ztráty. Ale nevadí, nevadí, získáváme stále větší jistotu a to je pozitivní zjištění.
Posledním závodem letošní sezony bylo pro nás druhé kolo Koza cupu, kde se Hurlíček nakonec umístil v celkovém součtu za všechny čtyři dny klání na krásném druhém místě.
No a protože nejsme jen pejskové agilitní, pracovali jsme pilně po celý rok na poli canisterapie. Chodili za našimi pacienty do LDN, do domovů důchodců a také k dětem. Panička nám úspěšně dovedla ke zkouškám druhý kurz canisterapie a my tím získali další kamarády . Stihli jsme si také zajet do Liberce, kde jsme šířili osvětu o canisterapii na poli akademickém.
